kafdhkjf

23. listopadu 2008 v 17:12 | afaa
 


 


Twins-vysvědčení-BRAVO

8. března 2008 v 22:11 | ER!S@ |  Novinky
Uzavření s 1,8! I přes mega stres vzali Tokio Hotel dvojčata školu vážně a poskytují teď top vysvědčení! Exkluzivně v Bravu!
Právě dobývají Tokio Hotel USA! A přes dlouhodobý stres jako rockové hvězdy dvojčata Bill a Tom (oba 18) udělali reálné ukončení školy. A to ještě také se super známkami: Po pěti dvojkách a jedné jedničce! Exkluzivně v Bravu vypráví Bill a Tom o jejich školních zážitcích a ukazují svoje vysvědčení…
Bravo: Gratulujeme! Jste rádi, že jste školu zvládli?
Bill: A jak! Jsme opravdu šťastní, že je tato kapitola konečně za námi. Tom a já jsme rovnou všechny knížky a sešity roztrhali a spálili…
Bravo: Jak jste zvládli školu přes stres s tak dobrými známkami?
Tom: Zaprvé - byl to pro nás horor (směje se)!
Bill: Také jsme v to nevěřili. Často jsme k tomu říkali: sračku na to! Jsme v 18 letech, kdy už škola není povinná - můžeme toho nechat. Ale jsme perfekcionisti a nechtěli jsme už toho nechat. Takže jsme ještě míň spali a ještě víc pracovali.
Tom: Týden před zkouškami jsme se učili 12 hodin denně - sedm dlouhých dnů!
Bill: A v tomhle týdnu měli Georg a Gustav kompletní volno. VOLNO! To slovo vůbec neznáme.
Bravo: Měli jste internetovou školu. Jak to běželo?
Bill: Materiál jsme vždycky dostali poslaný domů. To jsme museli udělat a potom zase poslat zpátky.
Tom: Mohli jsme si to volně udělat - to bylo dobré. Ale museli jsme psát všechno ručně. Takže podvádět nebylo možné.
Bravo: Ani u závěrečných zkoušek?
Bill: Nee! Tom a já jsme seděli v jedné místnosti sami se zkoušejícím. Ten nám celou dobu zíral do papírů…
Tom: Kromě toho jsme seděli daleko od sebe, na to, aby se podvádělo. Když jsme ještě normálně chodili do školy, dělali jsme to ale vždycky. O učení jsme se dělili.
Bravo: Měli jste ze zkoušek strach, že?
Bill: A jak! Celý týden jsme kvůli tomu nemohli ani spát. Tom a já jsme byli tak nervózní! Oba jsme se do noci učili a potom jsme v šest hodin ráno zase vstávali.
Tom: Mě je před zkouškami vždycky tak špatně, jako kdybych měl blít. Naštěstí k tomu ještě nedošlo.
Bravo: Měli jste trochu strach, že k vám bude učitel jízlivý, protože jste ti kluci z Tokio Hotel?
Bill: Jistě. Nevěděli jsme, jestli mají předsudky nebo si myslí něco takového jako: Tyhle hvězdy si určitě myslí, že dostanou ukončení jako dárek.
Tom: Ale psali jsme stejné zkoušky jako všichni jiní žáci a nemohli opisovat. Možná si naše práce pro jistotu četli dvakrát (směje se)!
Bravo: Dříve jste měli s učiteli vždycky problém. Jak to bylo teď?
Bill: Tentokrát byl k nám učitel milý.
Tom: Ale já mám ze zásady odpor k učitelům. Viděli jsme je velmi zřídka. Ale když bychom je měli vidět denně, každopádně bychom s nimi měli problémy.
Bravo: Který předmět se vám líbil?
Tom (hlasitě se směje): Všechny byly horor! To byl ten nejhorší týden v mém životě.
Bravo: Znamená to, už nikdy škola?
Tom: Řekněme to takhle: Biologie bude vždycky při mně (směje se)
Bill: V první řadě je kapela. Ale udělali jsme ukončení, protože jsme věděli, že si někdy můžeme udělat maturitu.
Tom: Ale neplánujeme to!
Bravo: Jakože jste měli vaše známky kompletně stejné?
Bill: To je zase věc dvojčat. Taky jsme koukali, když jsme to viděli.
Bravo: Jak to teď půjde dál?
Bill: Naše evropské turné teď startuje s kompletně novým podiem. Poté jedeme zase do USA. A volno máme mezitím bohužel jenom jeden den…
A jejich známky:
Němčina: dobrý
Matematika: dobrý
Angličtina : dobrý
Dějepis: dobrý
Biologie: dobrý
Zeměpis: velmi dobrý
Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/


Ukončení školy stálo Billa a Toma 6500 euro

8. března 2008 v 22:08 | ER!S@ |  Zajímavosti
Sarah Lichtenberger, ředitelka školy k BILDu: "Ano! Na zkušku přišel vnější, státní zkoušející! Vyučování probíhalo doma - na počítačí."
Bill a Tom na to potřebovali 13 měsíců. 500 Euro za měsíc může stát takové ukončení přes internet v Německu - pro Billa a Toma to dělalo okolo 6500 Euro.
Němčina, matematika, angličtina jsou povinné, ostatní tři předměty si mohli volně zvolit.


Lucembursko-Meet&Greet

8. března 2008 v 22:06 | ER!S@ |  FOTO-Tokio Hotel
Bill má sexy tepláky!!x)) ale jako fakt mu seknou....a ty pruhy...:-*

Rozhovor z Ameriky

25. února 2008 v 19:21 | ER!S@ |  Rozhovory
Pokud pocházíte z Evropy, tak jste o nich jistě již slyšeli...hodně! Amerika? Dejte jim pár týdnů a uvidíte, jak to bude velké. Tokio Hotel jsou složeni z Billa a Toma Kaulitzových, jeden je zpěvák a druhý kytarista, basisty Georga Listing a bubeníka Gustava Schäfera.
Co je na nich tak speciálního? Po dvou albech "Schrei" a později "Zimmer 483" jsou nejslavnější kapelou německého byznysu, která se již dlouho neviděla. Stejně jako alba, i DVD se dost prodalo a to víc, než se očekávalo a ne jenom v Německu, ale po celém světě.
Zmínili jsme se, že jim ještě není ani dvacet?
Nejenom v Německu se vypracovali na vrcholky hitparád, ale taky bodují ve Francii a Rakousku. I přes takové věci, jako jsou jazykové bariéry mají velký úspěch. Nyní byly jejich písně přeloženy a přehrány do angličtiny, tak se rozhodli, že se pokusí na něco víc.
Tokio Hotel bouře nyní dosáhla Ameriky, vyprodávají koncerty během několika hodin a to je jenom začátek!
Ve svém plném programu si našli čas na interview s námi a tady ho máte.
Jak byste někomu, kdo vás ještě nikdy neslyšel, popsali svoji muziku?
Tom: Hlavně je to německý rock. Je tam velmi moc kytary a bicích...opravdu energické. Vždycky jsme se snažili si vytvořit vlastní zvuk, který je unikátní pro Tokio Hotel. Je to těžké popsat, ale už na začátku našich písní poznáte, že to jsme my, Tokio Hotel.
Můžete nám říct nějaké další plány, které se týkají Ameriky a Kanady?
Tom: Jsme velmi nadšeni, že lidi z Ameriky a Kanady o nás mají zájem a taky o naši muziku. Myslím tím, že jsme německá kapela a nyní máme možnost se dostat až sem. Je to nepopsatelný a neobvyklý pro německou kapelu.
Bill: Nemáme žádné velké plány ani cíle. Chceme prostě hrát živě tak moc, jak to bude možné, poznávat se s fanoušky, vzít šanci a užít si všechno.
Na co se v Americe těšíte?
Bill: Byli jsme v New Yorku a Los Angeles...rozhodně to milujeme. Jsme opravdoví fanoušci velkých měst a obě byly takové, jaké jsme si je představovali. Už jsme hráli i dvě show - jednu v Montrealu a jednu v Torontu. Fanoušci byli úžasní. Nečekali jsme, že nás někdo pozná a přitom jsme měli takové milé uvítání - bylo to fantastické.
Tom: A musím říct, že co jsem zatím viděl, tak jsou holky tady opravdu pěkné - rozhodně stojí za nějakou tu akci.
Již máte v Evropě velmi divoké fanoušky. Myslíte si, že američtí jsou jinačí než evropští? Jak?
Bill: Je těžké říct rozdíl mezi každou zemí, když každý fanoušek má svojí vlastní osobnost a unikátnost. Rád nazývám naše fanoušky velmi energickými. Jsou nám velmi blízcí - žijí ten život s námi a cestují s námi. Kamkoli jdeme, jsou vždycky s námi. Jak jsme si všimli z internetu, tak se to mezi americkými fanoušky rozšiřuje. Jsme tak nadšeni a to, že jsme tady je něco naprosto prvého. Nemůžeme se dočkat až je potkáme.
Tom: Yeah a je tu hodně krásných dívek z celého světa.
Na druhé straně, byli jste označeni jako "vyrobeni k prodeji", kvůli práci s producenty. Jak se s tím cítíte? Jak na to koukáte?
Bill: Je nám tohle vlastně jedno.
Tom: Takhle věci v hudebním světě chodí. Jakmile jste slavní, hlavně když se to stane v krátkém čase jako nám, tak si lidi myslí: stop, tihle musí být umělí.
Bill: Ano, ale vše, co můžeme říct je to, že naše kapela je spolu už sedm let. Začal jsem pást písně, když mi bylo sedm let, později se Tom zasvětil do muziky taky. Potom jsme potkali Georga a Gustava a stali se kapelou. Co vidíte a slyšíte dnes, tak na tom jsme pracovali po sedm minulých let.
Když se podíváme na vaši kariéru, na co jste nejvíc hrdí?
Tom: Nenazval bych to jako hrdost, ale jsme za to šťastní. Pamatuji si, když jsme začali, tak jsme hráli v malých klubech, kde se ukázalo tak pět lidí - a ani se o nás nezajímali, jen chtěli na pivo. Ale teď hrajeme show v Kanadě a Americe a připravujeme se na naše třetí evropské turné - je to ohromný! To jsme vždycky chtěli: cestovat a hrát tak moc, jak to bude možné. Lidi se s námi spojují! Doufáme, že to bude trvat tak dlouho, jak je to možné...nejlépe po zbytek našeho života.
Všichni máte velmi rozdílné styly, jak je pro vás důležitá image kapely?
Bill: Vždycky jsme byli jiní. Když se podíváte na staré fotky kapely, tak můžete si říct, jaký každý z nás byl a taky jsme si náš styl začali utvářet velmi brzy. Když jsme dostali nahrávací smlouvu, tak pro nás nejdůležitější bylo zůstat takovými, jakými jsme chtěli a oblékat se taky tak. Nechtěli jsme mít stylistu, který by nám říkal, co nosit. To není pro nás. Myslím si, že naše muzika a osobnosti jdou spolu. Nikdy jsme nechtěli nosit masky a předstírat někoho, kým nejsme. Takže to, co vidíte je taky to, jací jsme a takové to máte.
Jaká je nejvíc legrační nebo nejdivnější pomluva, kterou jste o sobě slyšeli?
Bill: Ani nevím, kde začít. Je jich tu kolem tak moc. Jednou jsme našli to, že jsem se zabil v hotelovém pokoji. Další, že jsem se na své 18.narozeniny opil a dal na internetové forum, že jsem gay - to bylo legrační.
Tom: Ne, nejlepší bylo to, že se někde napsalo, že ostatní tři nejsou už panicové!
Co právě posloucháte?
Tom: Všichni posloucháme rozdílnou muziku. Já poslouchám jen německý hip-hop.
Bill: Já poslouchám tak různě jako je Nena, Green Day, Coldplay, Keane, Placebo...záleží na mé náladě.
Gustav: Já miluju Metallicu a Foo Fighters.
Georg: Já mám stále rád Oasis a Fall Out Boy.
Co by lidi překvapilo, kdyby se o vás dozvěděli?
Tom: No, na to se musíte zeptat těch tří - oni se o mě učí každý den.
Všichni: Oh!
Bill: Věděli jste, že Georgovo jméno je Georg Moritz Hagen?
Děkujeme velmi moc za tohle interview! Přejeme vám do budoucnosti to nejlepší. Nějaká poslední slova vašim americkým fanouškům?
Bill: Chceme poděkovat všem našim fanouškům za podporu - za to, že umožnili, že jsme tady a hrajeme živě. Jsme tak nadšeni o váš zájem a nemůžeme se dočkat, až vás všechny uvidíme! Díky velmi moc.

O jejich rodičích!x)

25. února 2008 v 19:18 | ER!S@ |  Zajímavosti
JMÉNO: Simone Kaulitz-Trümper (matka)
DATUM NAROZENÍ: ??.??.1969
POVOLÁNÍ: malířka, švadlena na volné noze
BYDLIŠTĚ: Loitsche (Sasko-Anhaltsko)

INFO: Simone měla dvojčata ve 21 letech se svým prvním manželem Jörgem Kaulitzem, který se živil jako řidič nákladních vozů. Když bylo dvojčatům 6 let, Simone se s Jörgem rozvedla a kluci tak chvíli vyrůstali bez otce. O necelé dva roky později se však seznámila se svým druhým manželem, Gordonem Trümperem a zamilovala se do něj. Z rodiny Kaulitzovi se stala rodina Kaulitzova-Trümperova. V roce 1997 se společně přestěhovali z Magdeburgu do vesnice Loitsche.

JMÉNO: Gordon Trümper (nevlastní otec)
DATUM NAROZENÍ: ??.07.1975
POVOLÁNÍ: kytarista skupiny Fatun
BYDLIŠTĚ: Loitsche (Sasko-Anhaltsko)

INFO: Gordon je nevlastním otcem dvojčat. Na kytaru hraje od roku 1990 a vlastní malou hudební školu rocku. Billa i Toma přivedl k muzice on. Gordon: "Chtěl jsem pro ty dva být něco jako jejich velký brácha. Na svůj hudební styl si přišli úplně sami, poté co odmala zkoušeli hrát. Myslím, že jsem jim mohl zprostředkovat a předat vášeň pro hudbu - a to v Billovi a Tomovi zůstane navždycky."

Billova nehoda v NY

25. února 2008 v 19:17 | ER!S@ |  Novinky
Vyšší, rychlejší, delší: Tihle kluci jsou opravdu nezastavielní. Poté, co dobyli Německo to vypadá tak, že by mohli upoutat celý svět. V pondělí Bill, Tom, Georg a Gustav měli koncert v New Yorku. Jak New York Daily ohlásil, Bill si dal k jídlu hot dog, ale najednou nastalo něco špatného. Párek mu uvízl v kruku a nemohl chvíli dýchat. Příště buď opatrnější, Bille.

Tom:,,Fanoušci se musí naučit kontrolovat"

25. února 2008 v 19:16 | ER!S@ |  Novinky
Tom Kaulitz říká: "Fanoušci se musí naučit kontrolovat." Tom samořejmě do toho dává nějaký vtip, ale doufám, že lidé si tohle přečtou a zamyslí se nad jeho slovy. Patrně byly věci po koncertě minulou noc OPRAVDU špatné a takto to být nemá. "Upřímně mě navadí, když mě lidí škrábou nebo tahají za oblečení...Ale víc vážnější je, když slyšíme alarmující příběhy o fanoušcích, kteří bojují během našich koncertů nebo před hotelem. Občas když stojím na podiu, tak mám výhled na fanoušky, kteří se chovají špatně. Někdy chci odložit kytaru a říct jim, aby se uklidnili a chovali se tak, aby tam neexistovala skutečně vražedná atmosféra. Fanoušci se musí naučit kontrolovat. Jsme prostě normální kluci a upřímně, když by mě znali, nechtěli by mě vidět tak nutně"
source: One Magazine
Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/

Kam dál